Ohlédnutí za ročníkem 2021

Téma: Jablko a Strom

Věnováno nositelům lidových tradic a rodinám, které se věnují předávání tradic z generace na generaci

Fotogalerie

Odkaz na fotogalerii

Vystupující soubory

Malučká Nivnička

Lidová kultura je jako zahrada u našeho domu. V dětství jsme se v ní se sestrou motali babičce a dědovi pod nohama, zatímco oni sadili, okopávali, přetŕhali, věšali na húru česnek nebo šúkali turkyň. Věděli jsme, že nad námi po očku bdí a tak jsme obklopeni sedláckou kulturou mohli celé léto sledovat, jak se rojí mravenci u plotu, jak včely opylují květy, mohli jsme honit bělásky, chytat kobylky a strkat je do sklenky od oharkú a samozřejmě hledat všechny možné způsoby, jak vylézt na každý strom, co tu rostl.

Lidová kultura byla kolem nás stejnou samozřejmostí jako vzduch, který jsme dýchali. Prarodiče z Boršic u Blatnice nám vyprávěli o černokněžníkoch, na rodinných oslavách se zpívaly do ochraptění boršické Kač, kač, kač, kačena. S nivnickými dědáčky jsme uprostřed nekonečného družstevního řádku řepy poslouchali legendární rodinné příběhy a vzpomínky na předky, které jsme už nezažili.

Dnes už to samozřejmost není. Lidová kultura je odsunutá mimo zorná pole dospělých i jejich dětí. Doba zrychlila natolik, až hloubce lidových písní utekla.

V roce 1992 se stal vedoucím folklorního souboru Nivnička z Nivnice pan učitel Vlastimil Ondra. Od té chvíle hledá s dospělými, dětmi a mládeží, kteří ho obklopují, všechny možné cesty kudy proniknout zpět do té zahrady. Do zahrady lidové kultury, aby jeho svěřence ohromila, oslnila, rozbušila jim srdce a pohladila je po duši, tak jako kdysi jeho. Aby v ní prožili nádherné dny svého dětství a dospívání. A až dospějí, aby otevřeli ta tajemná vrátka do zahrady lidové kultury svým dětem a ta krása se posunula do další generace.

Muzikaša

Muzikaša v současném sestavě je složená z bratranců a sestřenic. Sehráli se v době, kdy byl nácvik souborů kvůli pandemii omezen a jediným kontaktem byla nejbližší rodina. A to tak, že se naše mládež začala sama od sebe denně scházet a muzicírovat. A pojí s k tomu náramné historky. Nějakou rádi na festivalu povíme naživo :)

Barvínek

Dětský folklorní soubor Barvínek vznikl v září roku 2015 v Brně, založili ho členové folklorního souboru Malé Zálesí z Luhačovic, kteří se za prací přestěhovali do Brna a chtěli vést své děti ke kladnému vztahu k písním a tancům regionu, z něhož sami pocházejí. Postupně se k těmto dětem přidaly i děti z Brna a Barvínek se rozrostl na téměř na 40člennou skupinu. Vedoucí souboru Pavla Marečková.

Klobučánek

Dětský soubor Klobučánek založily v roce 1994 tanečnice dospělého souboru Klobučan. Důvody byly prosté. Dorostly nám vlastní děti, ale také jsme cítili potřebu vychovat další generaci krůžkařů a muzikantů. Na podzim 1994 se začalo scházet 30 dětí, v dalším roce se přidala hudecká a posléze cimbálová muzika. V souboru je nyní na 100 dětí ve třech tanečních skupinách a dvou cimbálových muzikách. Mladší děti si hrají, zpívají, poznávají taneční hry, řemesla a zvyky, starší děti se seznamují s tanečními kroky a tanci našeho regionu.

Jednotlivé věkové skupiny se účastní akcí, které pořádá soubor Klobučan ve Valašských Kloboukách - velikonoční a vánoční vystoupení, setkání dětských souborů, sportovní setkání, karnevaly, koncerty, soutěže zpěváčků a dětských souborů, folklorní tábory. Děti také vystupují na akcích různých organizací v našem městě a v okolí. Soubor Klobučánek je častým hostem na festivalech a slavnostech v naší republice (Strážnice, Liptál, Luhačovice, Břeclav, Kunovice, Křenovice, Rožnov, Frenštát, Zlín, Malenovice) i v zahraničí (Slovensko, Polsko, Slovinsko, Itálie, Řecko, Turecko).

Soubor Klobučánek se pravidelně účastní folklorních soutěží. Z regionálních kol postoupil v roce 1997 na národní přehlídku v Zábřehu na Moravě a v roce 2001 na Zemskou přehlídku v Kroměříži. Naši zpěváčci Karel Ovesný, Jan Tarabus a Miroslava Janáčová byli oceněni v národních kolech zpěváčků ve Velkých Losinách.

Z Klobučánku děti plynule přechází do dospělého souboru Klobučan.

Bratři Julinovi

Bratři Julinovi dokonale ovládají odzemek. Tatínek chtěl doma fotbalistu a maminka na truc přihlásila syna Vaška již ve 3 letech do tanečního Vínku. Již v 5 letech Vašek poznal, co je to odzemek, díky vedoucímu Jožkovi Sousedíkovi. V roce 2007 začal Václav tančit v nově založeném souboru Trnečka, kde ho opět vedl Jožka. Od té doby tančil Vášek s mladšíma ogarama včetně svého bratra, který následoval v jeho stopách. V roce 2014 přestoupil za svým vedoucím Jožkou, který v té době začal vést Kašavjánek. Přes Mladou Kašavu se nakonec Vašek vypracoval na tanečníka odzemku v souboru Kašava. Kromě bratrů ještě tančí sestra Klára.

Leluja

Folklorní soubor Leluja se zabývá lidovou kulturou národopisné oblasti luhačovické Zálesí. Repertoár se skládá z hudebně-tanečně-dramatických pásem tvořených místními tanci, písněmi, lidovými zvyky nebo dětskými hrami. Kromě vystupování na domácích i zahraničních festivalech se soubor podílí také na oživení zašlých lidových tradic v obcích, kde působí. Na jaře pořádá vynášení Mařeny a chození s létečkem, v létě Králenskou obchůzku, v zimě pak Mikulášskou obchůzku a dívky obchází na svátek sv. Lucie členy souboru. Dále pravidelně zastupuje region na Slováckých slavnostech vína a otevřených památek v Uherském Hradišti. Jednou za dva roky pořádá vlastní folklorní festival Hore Provodovem, který se za šest let působení rozrostl na festival třídenní. Tradicí se staly i folklorní plesy či Kateřinské zábavy, které soubor pořádá každoročně.

V současnosti má Leluja přes 70 členů z obcí Provodov, Březůvky, Ludkovice, Řetechov, Pozlovice, Luhačovice a z širšího okolí, kteří jsou rozděleni do několika věkových skupin. První kategorii tvoří děti od 2 do 4 let - tzv. Malúšata. Malá Leluja I je tvořena dětmi od 4 let po žáky 1. tříd a Malou Leluju II tvoří děti od 2. třídy do 12 let. Nejstarší skupinou je Velká Leluja, ve které pracuje mládež od 12 let spolu s dospělými. Dále je členem souboru Ženský sbor a hudecká muzika s primášem Janem Vráblíkem.

Repertoár čerpáme z publikací Antonína Václavíka, který oblast zdokumentoval v monografii Luhačovské Zálesí, Josefa Černíka, hudebního skladatele a sběratele lidových písní, Zdeny Jelínkové, jež se věnovala regionu především po taneční stránce, a dalších.

Malé Zálesí

V roce 2013 soubor Malé Zálesí oslavil 50 let od svého založení. Za dobu jeho existence se zde vystřídalo několik generací tanečníků a hudebníků. Zakladatelkou souboru je paní Věra Haluzová. Byla také autorkou většiny choreografií a zvykoslovných pásem, které vesměs vycházejí z folklorních tradic regionu luhačovické Zálesí.

Repertoár čerpáme z bohatých tradic místní lidové kultury. Těžištěm souborového repertoáru je taneční a písňový folklór luhačovického Zálesí, dětské hry a především tradiční zvykosloví a výroční obyčeje. Patří sem však také lidové tance a písně z přilehlých regionů (Uherskobrodsko, Valašsko atd.).

Cimbálová muzika Malého Zálesí

Strom, o kterém nyní budu mluvit, je...nechci říct starý - ale .....již svá jablka má. Jako jeho kmen si můžeme představit cimbálovou muziku Zálesí - tu starší Hlavní kmen byl složen z Natálie Abrahámové, dnes Marečkové, Alči Kotišové, dnes Slámové a bratrů Jarka, Radka a Luboše Marečkových. Během let se postupně přidávaly další cévní svazky, které, jak tomu bývá, se postupně vytrácely nebo odezněly. Jádro však zůstalo. Než budeme mluvit o postupném vzrůstu a vzniku vůbec, zaměřme se chvíli na kořeny.

U bratrů Marečkových byl velkým hudebníkem tatínek, který hrál na bubny v dechovce, dědeček nějaký čas na klarinet. Oba rodiče kluky podporovali - Luboš s Jarkem chodili do souboru Malé Zálesí, Radka to táhlo k fotbalu, ale i přesto stíhal navštěvovat ZUŠ, kde hrál na flétnu, později na klarinet. Luboš chodil hrát na flétnu a pak nějaký čas kráčel ve šlépějích tatínka a učil se na bubny.

U Natálky jsou kořeny mnohem hlubší. Tam jsou kořeny folklorem doslova prorostlé. Dědeček, Luboš Abrahám, byl více než třicet primášem cimbálové muziky na Velehradě. Tatínek - Luboš Abrahám, byl velký cimbalista a hrál např. v CM Jaroslava Čecha. Maminka, temperamentní Slovenka, hrála na akordeon a oba se setkali v prešovském souboru PUĹS. Sladili se na společnou notu a geny už se přenášely. Natálka svého času krátce tančila v souboru Malé Zálesí a v hudebce začala cvičit hraní na housle. Tady bych jen poukázal, že Natálka dodržela nejen tradici k folkloru a houslím, ale i k rodovým zvykům, kdy muž by měl být Luboš a k tomu muzikant, ideálně cimbalista. Tenkrát ještě nevěděla, že nebude muset hledat nijak daleko.

Alenku k lidovým tradicím a hudbě vedli rodiče, maminka pochází z Bánova, kde se tradice udržovaly zejména při hodech a slavnostech. Tatínek pochází z Luhačovic a ten byl folkový a country muzikant, který Alenu přivedl k houslím s myšlenkou, že s ním budu hrávat folk, Alča ale začala navštěvovat třídu na ZUŠ Luhačovice a to ji nasměřovalo folklorním směrem. Na střední škole v brodě pak hrála v souboru JAKUB a po příchodu na vysokou školu do Olomouce mě folklorní kamarádi pozvali do vznikajícího souboru Krajina. Po návratu do Luhačovic oživila nejmladší Záleskou skupinu, kterou již 12 let vede a účinkují tam všechny její děti.

Když tedy máme probrané kořeny, můžeme postoupit výše..... Soubor Malé Zálesí nemá muziku! Milane Slováku, nemohly by se nějaké děti použít z hudebky? A tak vznikla cimbálová muzika Zálesí - Natálka s Alčou hrály na housle, Radek na klarinet a Milan Slovák na basu. Toho však později nahradil Jarek Mareček, který jim do jisté doby na zkoušky nosil buchty a pití. Až jednoho dne měl prázdné ruce, tož Milan řekl, ať podrží basu a on ji už nepustil. Chybí nám cimbál! Luboši - hraješ na bubny, to je podobné. Slovo dalo slovo a už se jelo s paní Haluzovou za panem Sušilem do Brodu, kterému se podařilo vychovat pro muziku výborného cimbalistu. A mohlo se hrát. A že se taky hrálo! První to bylo jen doprovázení souboru, pak se začaly brát jednotlivé kšefty - v muzikantském slangu "hračky" a najednou všichni byli na vysoké a taková "hračka" byla vynikajícím zdrojem přivýdělku u studia. A strom rostl, jeho větve byly košatější, bohatší, starší....

Psal se rok 2001, když odešel kontráš. Kdo je muzikant ví, že je to pohroma, protože muzika bez kontráša a basy není muzika!!! Nastal zlomový okamžik - do větví toho záleského stromu se naroubovala Zlínská odrůda, Jirka Hula. Tento štěp byl tak úspěšný, že se zdálo, jako by tam patřil odjakživa a stal se jeho nedílnou součástí. Nutno zmínit, že letos je to přesně 20 let od onoho prvního roubování. Jirka si s sebou do Zálesí dovedl svou dlouholetou lásku z mládí, tanečnici a zpěvačku, nyní již jeho ženu, Evu Hulovou, která přivedla kamarádky. Jedna z nich se jmenovala Pavla. Toho času byla nezadaná, ale vstupem do Malého Zálesí se to záhy změnilo. Ač vždycky říkala, že muzikanti nejsou pro ni, tak se ukázalo, že to úplně pravda není - a hrál na klarinet. Z Luboše se zase stal výborný cimbalista, což neuniklo Natálce a oční kontakt mezi nimi začal nabývat i jiného významu, než jen: "Máš sólo". No a Jarda našel zalíbení v tanci, když při studiích navštěvoval soubor Poľana Brno. A tam také našel svou ženu Pavlu, se kterou zářili na pódiích a od nohou jim při párovém tanci z Raslavic lítaly jiskry a společná radost a energie z tance z nich přímo sršela.

A tak začaly vzkvétat nové větve, které měly později i své plody. I když je pracovní povinnosti zavály mimo Luhačovice, dodnes se pravidelně scházejí. A aby ta jablka, co se jim urodila a nemohou vyrůstat v Luhačovicích, mohla jít ve šlépějích svých rodičů, rozhodly se ženské části klanů založit pro ně soubor, který bude zpracovávat Luhačovické Zálesí a Zlínsko v Brně. Tento soubor byl pojmenován Barvínek. A mužská část klanů pro Barvínek vytvořila muziku, kterou primuje Natálka. Spolupráce mezi souborem Malé Zálesí a Barvínkem je více než přátelská, což se vzhledem k historii dá očekávat a pevně věříme, že se nám v budoucnu podaří ještě hodně společných pěkných projektů.