Program

Festivalové noviny

Zálesí vstupuje do map

Nejen spisovatelem a myslitelem, ale i kartografem byl Jan Amos Komenský. Jeho mapa Moravy vznikla asi v době, kdy se podruhé oženil. Tehdy zuřila třicetiletá válka. Na Moravě, jedné z historických českých zemí, právě císař Ferdinand II. obnovoval svoji moc po porážce povstání protestanských stavů, kterého se aktivně účastnil jak Komenský, tak i vůdce vzbouřenců Ladislav Velen ze Žerotína, jemuž mapu věnoval.

Mapu původně připravoval Komenský jako přílohu nedochovaných dějin Moravy. Chtěl opravit chyby a omyly starších využívaných map. "Početné jsou a rozličně vydané místopisné mapy naší vlasti, nejjasnější pane, ale všecky jsou plny chyb," psal Komenský v latinském věnování Žerotínovi. Proto Komenský vytvořil mapu novou.

Kvůli bojům mapa nečekaně získala značný vojensko-politický význam. Díky své podrobnosti se měla stát podkladem pro postup dánských vojsk, v jehož řadách právě Žerotín bojoval.

Mapa zahrnovala třeba brody přes řeky. Pro svou přesnost byla v různých obměnách vydávána ještě více než jedno století. Ve vztahu k našemu regionu je na této mapě vynesena oblast Zálesí.

Komenský a hudba

Odkaz Komenského v umění a uměleckém vzdělávání je předmětem mnoha vědeckých prací. Z hlediska hudby bychom mohli alespoň připomenout, že hudební díla jím inspirovaná představují velké spektrum hudebních žánrů a forem - od jednoduchých písní, skladeb pro malé nástrojové obsazení až po náročná díla pro početné sbory a symfonická tělesa.

Z námětů se uplatňují především Komenského Labyrint světa a Obecná porada o nápravě věcí lidských, ale i jiné Komenského texty. Mezi touto bezmála stovkou hudebních děl vznikajících zejména v 19. a 20. století a věnovaných Komenskému jsou kompozice vytvořené skladateli věhlasného jména jako např. Zdeněk Fibich, Josef Bohuslav Foerster, Leoš Janáček, Petr Eben a mnozí další.

Jaký byl ale vlastní vztah Komenského a hudby. Hudba představovala v Jednotě bratrské důležitou složku duchovního života jejích členů. Uplatňovali ji nejen při bohoslužbách, ale vnímali ji i jako přirozenou součást výchovy a v obecném slova smyslu jako způsob svého života. Je pravděpodobné, že též Komenský byl od dětství zdatným zpěvákem bratrských duchovních písní.

Není známo, zda sám ovládal hru na nějaký nástroj, avšak z textů jeho děl, které se týkají hudby a hudební výchovy, je zjevné, že dosáhl hlubší hudební vzdělání, než bylo tehdy běžné.

K běžné praxi patřilo tehdy zvládnutí zpěvu duchovních písní, na které později Komenský ve své koncepci hudební výchovy, zejména pak ve škole pansofické, klade takový důraz.

Klíčovým prvkem ve vztahu Komenského k hudbě je jeho přesvědčení, že hudba je

postavena na harmonii a vede člověka k harmonii vnitřní i vnější. Hudba je tedy pro Komenského jakýmsi modelem, který může dobře posloužit při hledání a dosahování harmonických vztahů, a současně inspirací a prostředkem jak nalézat a vytvářet takové vztahy mezi lidmi, jež umožní založit společnost trvale harmonickou.

Komenský, stejně jako obdobně smýšlející osobnosti, začlenil hudbu

k matematice s tím, že svět a všechno harmonické, je zřízeno a zřizuje se podle čísel, měr a vah a to platí i o hudbě. Můžeme pak mluvit až o hudbě sfér.

I když Komenský nenapsal žádný spis, který by se přímo a cele hudbě věnoval, nalézáme názory na hudbu v řadě jeho prací.

Například v Informatoriu školy mateřské se dozvídáme, že. "děti se učí zpaměti zpívat veršíky od narození a hudbě mají naslouchat již od druhého roku života." A dále pak :"Hudba nejpřirozenější a libá je dětem od nejútlejšího věku, zejména "zpívání, hudení, helekání, břinkání, zvonění, hrání na nástroje múzické. Protož jim toho mírně dodávati, aby k melodii a harmonii uši i mysl jejich zvykaly"

Můžeme tedy shrnout, že hudba jako výlučně lidský fenomén a její zákonitosti odrážející dimenze člověka přesahující (Bůh, vesmír, příroda) se staly bytostnou součástí Komenského pojetí harmonického uspořádání lidské společnosti.

Komenský a vystupující

Život Jana Ámose Komenského je vymezen daty 28 března 1592 až 15 listopadu 1670.

Místopisně pak jeho rodiště je předmětem dohadů, ale obecně jej označme jako oblast širšího Uherskobrodska. Pokud bych uznali jako jeho rodiště obec Komňu (jedno z možných míst), pak by byl Komenský příslušný k panství Nový Světlov, které zahrnovalo i obce Luhačovice a Provodov, tedy místa kde působí domácí soubory Malé Zálesí a Leluja. Divadlo Brod pak přijede z Uherkého Brodu, což je druhé z možných míst narození JAK.

Místy konce života Komenského jsou Amsterodam, kde zemřel, a Naarden (20 km od Amsterodamu) kde je Komenský pochován.

A jak souvisí místa působení našich hostů s osobností JAK?

Buchlovice jsou 10 km od obce Žeravice, což je místo, které představuje výrazný bod v životní dráze osoby Jana Ámose Komenského. V této obci byl Komenský dne 26. 4. 1616 vysvěcen na kazatele Jednoty bratrské. Je to tedy místo počátku jeho 54 let trvající duchovní služby v Jednotě bratrské.

Kežmarok je jedním z významných historických měst regionu Spiše, historického území, které Komenský opakovaně navštívil při svých pobytech v Uhrách. V roce 1650 Komenský přijal pozvání sedmihradského knížete Jiřího Rákocziho do Šarišského Potoka, kde působil ve službách tohoto šlechtice. Jeho kolem bylo provést u jeho dvora reformu školství a organizovat pansofickou sedmiletou školu. Při této práci zde vznikla učebnice Orbis pictus - svět v obrazech. Jeho působení ukončila náhlá smrt jeho donátora.

Komenský se na území dnešního Polska zdržoval na vícero místech a mnohde i opakovaně. Goleniów se nachází asi 20 km vzdušnou čarou od Štětína, kde se Komenský zdržoval v roce 1656, po svém útěku z Lešna a před jeho odchodem do Amsterodamu, kde pak strávil zbytek svého života. Svou polohou nedaleko pobřeží Baltského moře však zosobňuje Komenského působení mimo jiné i v celém baltském prostoru a ve službě pro Švédské království.

Kdo Nám zahraje a zatnčí

Luhačovské Zálesí

Budou jako již tradičně zastupovat oba zde působící soubory FS Leluja a Malé Zálesí, které se hlásí mimo jiné k odkazu zakladatelky našeho festivalu, paní Věry Haluzové. Místními jsou i skupiny působící v základních školách Biskupice a Dolní Lhota, jako i Divadlo Brod působící v Uherském Brodě. 

DFS Maguráčik 

(Kežmarok-Slovensko)

DFS Maguráčik vznikl v roce 1975. Ve své činnosti se zaměřuje na sběr a interpretaci nejkrásnějších zvyků, her, písní a tanců goralů žijících v oblasti východních Tater a Spišské Magury. Nezapomíná však ani na zvyky řemeslnických skupin včetně stavů města Kežmarku z období první poloviny 19 století, jakož i na tance o zvyky přilehlých regionů Slovenska.

Soubor ve své kategorii patří předním souborům Slovenska což potvrzuje řada úspěchů a ocenění jichž je soubor držitelem. Jmenujme například celostátní soutěžní přehlídky dětských folklorních souborů v Likavě nebo titul laureáta Dětského folklorního festivalu v Prešově. Má za sebou také nespočet vystoupení v nejrůznějších zemích Evropy.

Soubor sám je též pořadatelem Festivalu dětských folklorních souborů pod Tatrami - Krojové bábiky.

Vedoucími souboru jsou Anna a Juraj Švedlárovi, vedoucí muziky je Mgr. Iveta Pavlíková.

Radovánek (Napajedla) 

Radovánek vznikl v roce 1972, a do dnešních dnů pracuje nepřetržitě. Sdružuje děti nejen z Napajedel, ale i z okolních obcí ve věku od 6 do 15 let. Základem repertoáru jsou hry, pohybové a taneční dovednosti, poznávání písňového materiálu z Moravského Slovácka, především z Napajedelska. Podkladem jsou staré sbírky z minulého století i vlastní sběr v okolních obcích. Např. zdařilé pásmo "Šlapání stodoly" vzniklo podle vzpomínek pamětníků z Halenkovic.

V rámci města Napajedel jsou "Radovánci" součástí všech oslav a významných událostí - vánoční koledování, vítání občánků, pořady ke Dni matek, pro důchodce. Každoročně je Radovánek i součástí programu Moravských chodníčků.

Po ukončení školní docházky se chlapci a děvčata stávají členy souboru dospělých Radovan.

K nejvýznamnějším vystoupením, které děti absolvovaly, patří festivaly v Luhačovicích a ve Strážnici.

Cimbálová muzika Rováš. 

Rováš vznikl jako muzika při Bartošově souboru ve Zlíně, s nimiž se účastnil mnoha vystoupení. V roce 2012 se muzika osamostatnila a nyní spolupracuje se soubory Radovan a Pozdní sběr z Napajedel a Kalina z Babic. Repertoárově se zaměřuje především na regiony Slovácka včetně Luhačovického Zálesí a částečně i přilehlého Valašska.

Primášem a vedoucím muziky je Antonín Bradáč.

Zespól Piesni i Tańca INA

(Goleniów-Polsko)

"INA" - Soubor písní a lidových tanců okresu Goleniów se veřejnosti poprvé představila v září 1993. Od počátku své existence "INA" působí pod záštitou Domu kultury v Goleniově. Skupinu tvoří děti, dospívající a dospělí v rámci 4 skupin a muziky. V rámci činnosti členové poznávají polské tradice a lidovou kulturu. Repertoár "INY" sestává z mnoha tanců, písní a lidových kuplet z různých oblastí Polska, ale i vánočních koled a pastorel.

INA v rámci prezentace lidové kultury absolvovala stovky vystoupení v Polsku a realizovala více než sedmdesát zahraničních zájezdů a cest. Za svá vystoupení a prezentace získala i mnohá ocenění, jak v Polsku tak i zahraničí. Může například zmínit, že INA je mimo jiné několikanásobným držitelem Grand Prix soutěže lidových souborů, ceny Golden Shell nebo též laureátem festivalu Kunovské Léto z roku 2013.

Vedoucími souboru jsou Małgorzata Łukaszewska a Zbigniew Łukaszewki

Děcka z Buchlovic (Buchlovice) 

Dětský folklorní soubor Děcka z Buchlovic vznikl v roce 1976 při základní škole. V roce 2007 se vyčlenil jako samostatné občanské sdružení, jehož cílem je podporovat vztah dětí k lidové tvorbě, k tradicím, zvykům a místní historii. Dětskými říkankami, hrami, písněmi a tancem chceme rozvíjet rytmické, pěvecké a taneční dovednosti. Soubor zpracovává tématiku především z Uherskohradištské a Uherskobrodské oblasti Dolňácka.

V současné době sdružuje děti mladšího i staršího školního věku s tím, že následně přecházejí do dospělého folklórního souboru v Buchlovicích. Někteří z nich se pak vracejí do dětského souboru jako vedoucí nebo jako hudební doprovod.

Soubor se pravidelně účastní akcí pořádaný v rámci kulturního života městečka Buchlovice - vystoupení ke dni matek Zpívání od srdíčka, Hradní slavnost, vánoční jarmark, či reprezentujeme městečko v České republice a zahraničí.

První lásky i válka aneb festival, na kterém jsme vyrostli

Každé jubileum přináší ohlédnutí, bilancování, vzpomínání. Festival Písní a tancem si jej samozřejmě také zaslouží. Jistě by bylo zajímavé zjistit, kolik dětí a z jakých zemí a měst se ho zúčastnilo, kolik litrů limonády se vypilo, jak často se musela kvůli dětské živosti vyhledat lékařská pomoc, co všechno se po skončení festivalu zapomnělo v souborových šatnách. Bohužel přesné údaje se zřejmě nikdy dohledat nepodaří. Vzpomínky ale zůstaly. Když jsme se nedávno s ostatními členy souboru Malé Zálesí vrátili do minulosti, zjistili jsme, že jich se nepřeberné množství. Festival totiž nebyl jen významnou kulturní akcí, díky níž se do Luhačovic sjeli návštěvníci z různých koutů republiky i zahraničí. Pro nás to byl podzimní svátek, na který jsme se každoročně těšili. A vzhledem k tomu, že náš průměrný věk se shoduje s tím festivalovým, můžeme říct, že jsme na Písní a tancem vyrostli.

První asociace? Znělka Folklorního sdružení, jež dlouhá léta akci organizovalo. Nerovné prkenné pódium před Společenským domem, které opravili rok po naší poslední dětské účasti na festivalu. Maminky unavené po nažehlení všech variant krojů. A pak taky radost a těšení se.

Byl to vždy bohatý víkend. Díky účasti na různých výchovných koncertech, kladení květin u Janáčkovy busty nebo pomoci při organizaci jsme mnohdy už v pátek nemuseli do školy. Během sobotní generálky a vystoupení jsme si pečlivě prohlédli tanečníky, s nimiž jsme se chtěli seznámit, neboť vrcholem festivalu byl večer, kde jsme měli možnost učit se navzájem tance svých regionů, popovídat si, zatancovat a užít si při hrách. Byl to čas prvního oťukávání při párových tancích, krátkých dětských lásek, stydlivých pus (a to bylo v deseti letech něco, panečku!). Neděle se vždy nesla v duchu vyměňování kontaktů, srdceryvného loučení a pláče. A to vše se další rok znovu opakovalo.

Festival nás obohacoval i kulturně. Poznávali jsme rozmanitost krojů, tanců a tradic. Obdivovaly jsme zapletené vlasy srbských děvčat (která si nás k naší radosti pak také vzala do parády), indická tetování, slovenská holá břicha, krásné kavkazské závoje i prazvláštní finské pokrývky hlav. Navzájem jsme se inspirovali v tanečním i pěveckém projevu. S některými soubory jsme navázali delší kamarádství a spolupráci, díky čemuž jsme měli možnost několikrát hostovat při koncertech našich přátel v ČR i zahraničí. Radost, že se česko-slovenské dopisy dokonce několikrát změnily v osobní setkání, už dnes asi málokdo pochopí.

Písní a tancem nám ale také přineslo mnohé lekce do života. Mohli jsme si v praxi ověřit své znalosti angličtiny, které jsme jinak trénovali jen s učebnicí ve škole. Některá zde navázaná přátelství dala vzniknout životní lásce a založení rodiny. A pak jsme také blíže poznali, co je to válka. Asi jsme tehdy ještě nedokázali plně pochopit, proč se děti z Čečenska a Gruzie bojí chodit do lesa, proč nám závidí, že můžeme běhat po louce a nemít strach z min, a že existují i jiné dětské starosti než pondělní písemka z matematiky. Kulturní jinakost se ukázala i při zmíněném tanečním večeru, kdy soubor z Čečenska opustil zábavu hned po svém výstupu - jejich muslimská kultura zkrátka nedovolovala tanec v tak úzkém a intimním párovém držení, jak většina českých a evropských tradičních choreografií požaduje. Něco, s čím jsme se dříve nikdy nesetkali.

Teprve při psaní tohoto článku jsem si uvědomila, že jsme za vše, co nám festival Písní a tancem dal, nikdy organizátorům nepoděkovali. Tuto zpětnou vazbu jim můžeme dát až s odstupem času. Až tedy budete, milí organizátoři, ztrácet motivaci a přemýšlet, zda to má vůbec smysl, zde je důkaz, že ano. Vaše úsilí vede děti k toleranci a respektu vůči jiným kulturám a podporuje hrdost na tu vlastní. Dává vzniknout přátelství a nezapomenutelným vzpomínkám. Ovlivňuje budoucí životní cesty. A vychovává. Tak jako nás.

O Festivalu

Festival Písní a tancem patří se svou 29 letou historií k vůbec nejstarším dětským folklorním festivalům v České republice. Myšlenka založení se zrodila při příležitosti 400. výročí narození Jana Amose Komenského v roce 1992, kdy se uskutečnil první ročník. Festival veřejnosti představuje dětský taneční a hudební projev české a evropské tradiční lidové kultury. Festival hostí lázeňské město Luhačovice, jako významné středisko kulturního života na Moravě. Festival je nedílně spojen s osobností folkloru Luhačovického zálesí a dětského folkloru České republiky vůbec paní prof. Věrou Haluzovou, autorkou nespočtu hlavních programů festivalu. Mezi další zakladatele festivalu od začátku patřili Město Luhačovice, Lázně Luhačovice, a.s., Okresní úřad ve Zlíně, Obec Pozlovice, Městský dům kultury Elektra a další subjekty. Záštitu nad festivalem pravidelně přejímají předseda Senátu Parlamentu České republiky, hejtman Zlínského kraje a jiné osobnosti. Dnešním zřizovatelem je spolek Kulturní Luhačovice z.s.

Kontakty

Kulturní Luhačovice z. s.

IČO: 01875906
Nám. 28. října 543, 763 26 Luhačovice
mffluhacovice@gmail.com

Chci Vás podpořit


Chci se zúčastnit festivalu